5 trapasů z čekáren: Poznáte se v nich?

Vdaná, nebo zmatená?

Sestřička vykoukne ze dveří a hlásí: „Paní Nováková!“

Babičky jedna za druhou kroutí hlavami a krčí rameny, děti dál nerušeně štěbetají.

“Tak paní Nováková! Nikdo?” Sestřička se zamračí, zabrblá něco o tom, jak jsou ti pacienti neohleduplní a bere do ordinace paní vedle vás.

Po deseti minutách náhle cítíte, jak se červenáte. Paní Nováková jste přece vy! Není holt snadné zvyknout si po svatbě na nové příjmení. Přihlásit se sestřičce? Ani nápad!

Nervózně shrábnete kabelku a pípnete: “Kde je tu prosím záchod?” A v okamžiku, kdy se babičky začnou hádat, kdo je další na řadě, s pocitem zločince prcháte zpátky do práce. Bez propustky.

Hypochondr útočí

“Můžete se prosím posunout? Já nemůžu stát, motá se mi hlava,” pán, který zrovna čile nakráčel do čekárny, se s hlasitým povzdechem snaží vmáčknout mezi vás a vaši sousedku.

Okázalým gestem pak vytahuje kapesník a zbytek času nahlas smrká, kýchá a všemožně se snaží na sebe upozornit všechny kolem. A co hůř, může vás tou svou rýmičkou nakazit!

Vzpomínáte si na náš článek 6 marodů k zbláznění? Pak si možná vybavíte typ “asibrzoumřu”, se kterým to v čekárně (ani doma) není snadné. Právě s tím totiž máte co do činění.

Kdo byl poslední?

Starší pán vchází do čekárny a ptá se: “Kdo je poslední?”

Chvíli ticha protne sarkastická poznámka teenagera, který ani nezvedl oči od mobilu: “Přece ty, kámo.”

Co dodat? Poslední je ten, kdo se ptá. To se ví.

Mistr předbíhač

Je nenápadný. Je neodbytný. Je to mistr předbíhač. A neváhá se vytasit s jakoukoli záminkou, aby dosáhl svého.

Vybíráme z klenotnice nápadů:

“Za hodinu mi jede vlak, já nejsem z centra, víte. Ti doktoři u nás prostě neberou, vůbec.”

“Doma se mi vaří voda na polévku a já zapomněla vypnout sporák. Nemůžete mi dát přednost, jdu jen na kontrolu…”

“Můj kocour nemůže být doma sám! Má čistokrevné příbuzné v královských rodech celé Evropy a nedokáže se sám ani napít z misky!”

nebo klasické

“Pomoc, umírám!”

Haló, tady čekárna

“Miluju tě, broučku. Myslím na tebe celičký den, nemůžu se dočkat až přijedeš. Cože? Ne, vůbec nevadí, že voláš, jsem jen v čekárně. Povídej,” přede slečna vedle vás do telefonu.

Když na ni přísně zvednete obočí a podotknete, že čekárna není call centrum, jen převrátí oči a přidá decibely (a citoslovce). Její vztahy jsou očividně věc veřejná.

Zažili jste někdy trapas v čekárně nebo jste slyšeli vtipnou hlášku? Napište nám do komentářů. Pevně doufáme, že se vám podobné situace vyhnou.